S pravdou ven

27. march 2016 at 14:36 | Ali
Tento článek jsem se rozhodla zařadit do tématu týdne, které pro tento týden zní "Temnota ve světě". Je sice zaměřený na můj osobní život, ale k tématu se dost hodí. Myslím, že se to týká spousty mladých lidí a zdaleka nejsem ojedinělým případem. Snad článek splní vaše očekávání.

Je to jinak, než se zdá...

Blog vypadá sice relativně nově, ještě aby ne, když jsou zde pouhé tři články. Ve skutečnosti tento blog vlastním asi 4 roky, možná i déle. Tento blog jsem založila, když jsem chodila asi do 8. třídy základní školy, ale po krátké době mě blogování přestalo bavit. Začala jsem žít poněkud divočejší život a ,,užívala" jsem si života. Když se ohlédnu, vidím, jaká to byla obrovská chyba. Blogování mi dávalo mnohem víc, než jsem předpokládala. Drželo mě na uzdě a chránilo před zkaženým okolním světem.


Všechno to začalo ve chvíli, kdy jsem poprvé poznala lásku. Byla jsem totálně praštěná. Byla jsem, jako by mě někdo omámil a chovala jsem se úplně jinak, než obvykle. Začalo mi více záležet na svém zevnějšku a začala jsem na sobě makat. Ze začátku se to zdálo být docela nevinné, ale zanedlouho přišel zvrat. Se svou první láskou jsem se rozešla a začala jsem blbnout. Vyřadila jsem všechno sladké a tučné jídlo. Obávala jsem se sacharidů v pečivě, dokonce i ovoce mi připadalo přeslazené. Zhubla jsem tenkrát asi 14kg. Nikdy jsem nebyla tlustá! Najednou jsem vypadala jako smrtka a při svých 175cm jsem vážila pouhých 45kg, což pro mě bylo tehdy opravdu málo. Naštěstí mi pomohla rodina a já se z této nebezpečné situace dostala sama bez pomoci doktorů. V té době jsem se taky vykašlala na svůj milovaný blog, což je opravdu škoda.


Nebýt rodiny, tak bych pravděpodobně měla co do činění s mentální anorexií. Jsem jim za to hrozně moc vděčná. Ovšem nebyla bych to já, kdybych nespadla z extrému do extrému. Život jsem si začala užívat a přišly na řadu různé alkoholové večírky. Na to, že mi tenkrát bylo teprve 14-15 let jsem to opravdu přeháněla. Rodiče samozřejmě nic netušili, protože jsem mluvila opravdu věruhodně a všechny své lži jsem měla důkladně promyšlené. Za nedlouho na to jsem si našla přítele a myslela jsem si, že toto všechno skončí. Neskončilo! Celý tento kolotoč akorát nabral na obrátkách a ze mě se pomalu, ale jistě stávala troska. Nepoznávala jsem se. Mé chování bylo naprosto nepřijatelné. Domů jsem párkrát přišla úplně na mol. Vykouřila jsem i krabičku cigaret denně. Prostě v současnosti bych s takovým člověkem ani nepromluvila. Horší je to, že jsem to bohužel byla já. Já jsem byla ta troska, kterých se momentálně štítím. Za dva měsíce slavím 18. narozeniny a jsem opravdu ráda, že můj život prošl takovou markantní změnou, která by se nestala nebýt mé prořízlé pusy, která je někdy až nebezpečně upřímná. S lidmi z "party" jsem se pohádala a do teď s nikým z nich nekomunikuji. Tenkrát jsem nevěděla, co dál, ale dnes vím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Nyní můžu říct, že můj život je vážně fajn. Jediné, co mi možná trochu chybí jsou kamarádi. Opravdoví kamarádi na život a na smrt. Kdo ví, možná jednou na takové narazím.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Lucka Lucka | Email | Web | 27. march 2016 at 15:11 | React

Před pár dny jsem napsala dosti podobný článek. :D je vidět, že láska s člověkem dokáže pořádně zamávat :D Hlavně že už je Ti líp a věřím, že to bude ještě lepší...  A kamarádi se najdou ;)

2 Andey Andey | Web | 27. march 2016 at 17:42 | React

Uvidíš, že nějaké pořádné kamarády najdeš. Musíš se na všechno dívat z té lepší stránky. Je dobře, že už je to lepší. :)

3 kaya24 kaya24 | Web | 7. may 2016 at 10:29 | React

Wow, úžasný článek...je mi 14 let a okolo sebe mám nyní spoustu lidí co se neuvěřitelně změnili...moje nejlepší kamarádka do něčeho podobného málem spadla taky, ale asi za dva měsíce se všem omluvila za to jak se chovala! Byla jsem šokovaná z toho co všechno dělala a jak se příšerně chovala, tuším že taky zhubla a též vykouřila krabičku cigaret deně. Měla jsem strach abych nedopadla jako ona a vždy když potkám nějakou svou spolužačku co popíjí alkohol na chodníku vzpomenu si na to co mi vykládala moje nejlepší kamarádka! Já ti moc přeji aby jsi si našla pořádné kamarády, hodně lidí okolo tebe si prošli tím samým co ty a dostali se z toho! Máš úžasný blog a je vidět, že ti na něm záleží!

4 hedd hedd | Web | 7. may 2016 at 10:38 | React

Přátele nehledej, oni si najdou tebe ani se nenaděješ... :)

5 Anna Anna | Web | 7. may 2016 at 10:43 | React

Děti, které ve čtrnácti dělají podobné excesy zaslouží pořádně nasekat na holou a zavřít do domácího arestu. A dokud je tyhle stupidní tendence nepřejdou tak je držet hezky na uzdě.

6 mysteriouswolf mysteriouswolf | Email | 7. may 2016 at 11:23 | React

[5]: Ruku na srdce - ty jsi proplula pobertou a dospíváním čistá jak lilie?!
Pokud ano, tak jsi nejspíš první exemplář.

7 StrakyBlog StrakyBlog | 7. may 2016 at 11:45 | React

Inu, mně je právě 14 a jsem ráda, že se velice těžko zamiluji a hodně lehko odmiluji. Někdy mě až překvapují snapy od mých spolužaček každý pátek. No, nevím jestli se mám cítit trapně (za to, že to nedělám) a nebo znechuceně (za to, že to dělají ony).

8 Černovláska Černovláska | Email | Web | 7. may 2016 at 11:46 | React

Měla jsem to hodně podobně. Já se ke svým hříchům přiznala ve svém článku 'Přišla jsem o to ve 14' a i když jsem psala hlavně o sexu, pití a cigarety byli v tu dobu pro mě taky celkem známé téma.
Chápu tě. Je to neskutečně nesnesitelnej pocit, když se ohlídneš za svou minulostí a máš chuť se propadnout do země. Když nesnášíš tyhle lidi, ale sama víš, že jsi taková dřív byla.

9 Pražský poděs Pražský poděs | Email | Web | 7. may 2016 at 13:43 | React

Bože, lidi se hned hroutí...
To jsem opravdu jedna z mála, která na svoje zkušenosti neplive, ale váží si jich?

Já třeba na tyhle moje roky na podobnou notu vzpomínám moc a moc ráda 😁 A nikdy bych je nechtěla vyměnit za mírnější zkušenosti.

10 Anna Anna | Web | 7. may 2016 at 19:38 | React

[6]: Ruku na srdce jo... Páč jsem měla dost svých zájmů a starostí než si leptat mozek kdejakou břečkou.

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. may 2016 at 21:47 | React

Tak to s tebou měli doma veselo XD

12 Solangel Solangel | 7. may 2016 at 21:57 | React

Výborně. Obdivuju tvou odvahu psát na web podobné zkušenosti. Byť je to víceméně anonymní, zkušenosti z alkoholového dospívání se nepíšou lehce. Ja měla něco podobného, partu čtyř kamarádek chlastající s partou kluků, do jednoho z nichž jsem byla šíleně a beznadějně zamilovaná. Ač jsem nebyla žádný andelíček, byla jsem na tom ze všech ještě nejlépe, i když jsem taky musela používat rozličné výmluvy a úskoky, abych u rodičů obstála. Taky mi bylo 14. Asi nejdivočejší léta v mém životě. Je mi čerstvě 18 a na tohle období vzpomínám se smíšenými pocity. Jednak mi toho hodně dalo, o tom není pochyb, takové zkušenosti už nikde nezískám, na druhou stranu se za to fakt stydím. Je to ale součást mé osobnosti a bez toho bych nebyla tím, čím jsem teď, takže jsem za to vlastně ráda.
Moje rada ostatním "teen" je asi trochu neobvyklá: ano, klidně se vybouřete, zkuste si to, pokud se na to cítíte. Je velice užitečné si tím průšvihem projít, pak najdete své hranice a život vás naučí, za co vlastně stojí. Jen do toho, prosím, nespadněte. Nepokračujte v tom sebevražedném stylu života, pamatujte, že je to každopádně PRŮŠVIH. Jen ochutnejte a dost. Nebudete litovat. :)

13 Háčko Háčko | Email | Web | 8. may 2016 at 17:02 | React

Človek čo vyfajčí krabičku denne nemusí byť hneď troska. A ani človek, ktorý pije. Záleží to od daného človeka, ako so sebou zaobchádza. Každopádne, všimla som si, že veľa ľudí, čo s tým začne v skoro veku, po čase prestane, a začnú žiť úplne "obyčajne". Neviem no. Veľa šťastia :)

14 Beatrix Beatrix | Email | Web | 8. may 2016 at 18:21 | React

Hlavně že jsi se z toho dokázala dostat, spousta lidí se zasekne přesně v tom bodě a už se nikdy nevyhrabe ven. :)

15 Lucka Lucka | Email | Web | 8. may 2016 at 19:48 | React

Je dobře, že ses z toho dostala a cítíš se dobře... Ale prostě mi nejde na rozum, jak ti rodiče mohli tolerovat to, že jsi domů kolikrát přišla na mol. V 15 letech bych si to nedovolila, nehledě na to, že bych to zkusila jednou a naši by mi to vysvětlili tak, abych pochopila, že v 15 se mám chovat jinak... :D

16 Necroparanoia Necroparanoia | Email | Web | 8. may 2016 at 20:51 | React

Taky takových zkušeností pár mám, ale hrdá na ně nejsem. Jsem ráda že se staly, protože jsem se z nich poučila. Nicméně kdybych měla možnost to vrátit, tak už to neudělám.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement