na Blog.cz

Když jsem byla malá holka, mým snem bylo, že se jednou stanu úspěšnou tanečnicí. Chyběly mi k tomu nejspíš jen dvě věci a to talent a hlavně odvaha. Když jsem trochu povyrostla, pochopila jsem, že tudy cesta nevede a zaměřila jsem se na jiné věci, jako je například sport, turistika a mimo jiné i psaní blogu. Má touha tančit postupně vymizela a já si na ni hodně dlouho ani nevzpomněla. Až teď, když mi táhne na 20, jsem si při přečtení tématu týdne vzpomněla na své přenádherné dětství a rozhodla jsem se s vámi podělit o své pocity a názory.

To, že jsem se neodhodlala překonat svůj stud a pocity, že jsem totální dřevo a nikdy nebudu tancovat tak, jak tancují tanečnice v televizi, byla nejspíš veliká chyba. Není přeci potřeba být ve všem nutně nejlepší. Nejdůležitější je dělat to, co člověka baví a naplňuje ho to pocitem štěstí.

Nelíbí se mi, jak se dnes každý žene za úspěchem a ve spoustě případech dotyčnou osobu její činnost ani nebaví. Hlavně, aby uspěl a získal nějaké ocenění, nebo peníze. Já bych tančila pro radost. Nestojím o to, aby mě někdo při tréningu buzeroval a nazýval například línou krysou. (I takové věci se ve světě dějí.) Jednou, až budu mít díte, budu ho podporovat ve všem, co ho bude bavit. Nebudu ho nutit do ničeho, co by ho nebavilo, protože sama vím, jaké to je, být nucena do hry na keyboard. Do dnešního dne neumím noty a to jsem do hudebky chodila cca 7 let. Všemožně jsem to sabotovala a noty jsem hrála jenom podle sluchu. Děti jsou chytrá stvoření a pokud je něco nebaví, najdou si způsob, jak se té činnosti vyhnout.

Teď si možná říkáte, proč jsem tento článek zrovna takhle pojmenovala. Nic za tím nehledejte. Nejsem typ člověka, který by někde protančil střevíčky. Když tancuji, tak zásadně bosky. Je to pro mně mnohem příjemnější a nebolí mě později nohy. Stračně ráda tancuji se svým přítelem, protože si vždy připadám výjimečně. Miluji vzájemnou blízkost a pocit bezpečí. Vůbec mi nezáleží na tom, co mám právě na sobě. Tepláky, nebo šaty? Ve výsledku je to stejně jedno. Jen mě trochu mrzí, že to přítel necítí stejně, jako já, ale na druhou stranu je mi to alespoň vzácné a o to víc si vážím toho, když mě vyzve k tanci.